Jana
Dedecius
Martochová

Architektura mě provází od dětství. Poprvé jsem se staveb dotkla díky tátovi, který byl zedník a brával mě s sebou jako pomocnici — na stavbu našeho domu i na zakázky. Právě tam jsem pochopila, že dům nevzniká jen u stolu. Vyrůstá z konkrétních rozhodnutí, často dělaných přímo na stavbě, s materiálem a kbelíkem v ruce.

Z gymnázia jsem pokračovala na studium architektury v Brně. Škola mi dala pevný technický základ a naučila mě navrhovat stavby tak, aby dobře fungovaly. Současně jsem hledala vlastní odpověď na otázku, co znamená cit pro stavbu a její místo.

Ještě během studia jsem nastoupila na praxi a později na brigádu do ateliéru Kamil Mrva Architects. Zkušenost s jeho architekturou pro mě byla zásadní. Blízký mi byl především minimalismus, který nesoutěží s krajinou, ale přirozeně ji doplňuje. Na tento přístup jsem chtěla navázat i ve své vlastní práci.

Moje první reference vznikla v rodině. Dům se zelenou čepicí ve Starém Jičíně jsem v roce 2011 navrhla pro svého bratrance. Projekt mě naučil držet rozpočet při zemi, a přitom neslevovat z kvality provedení. Mým úkolem bylo usadit dům na pozemek, vytvořit jeho kompozici a navrhnout místnosti tak, aby se v nich dobře žilo.

V roce 2013 jsem založila vlastní studio. Začínala jsem malými stavbami a navrhla si mobilní ateliér o ploše 33,5 m² — kompaktní dřevostavbu, kterou jsme s rodinou nejprve sami obývali.

Na necelých pětatřiceti metrech člověk rychle pozná, co znamená dobrý detail, precizní provedení a promyšlené využití každého centimetru. Stejně důležité pro mě bylo propojení interiéru s krajinou a výhled ven. Tuto zkušenost přenáším do každého návrhu, bez ohledu na jeho velikost.

Na začátku za mnou přicházely především rodiny, které chtěly postavit nový dům nebo proměnit ten stávající. Dále jsem se vzdělávala v navrhování pasivních staveb a brzy dostala příležitost získané znalosti využít v praxi.

Pro pětičlennou rodinu v Oticích u Opavy jsem navrhla pasivní dům doplněný kanceláří, stáním pro auto a stodolou. Ve Vysoké vznikla pasivní dřevostavba, která zachovává část původního hospodářského stavení a spojuje ji s novým způsobem bydlení.

U rekonstrukcí mě nejvíce naučil dům v Mořkově. Interiéru chybělo světlo, pokoje nebyly dobře využité a dům neměl přirozené propojení se zahradou. Zásadní změnu přinesla úprava tvaru schodiště a zkrácení přesahů střechy. Nebylo potřeba měnit všechno — stačilo rozpoznat, co domu brání fungovat.

Od té doby u starých domů nejprve hledám jejich kvality a možnosti. Teprve potom doplňuji to, co jim skutečně chybí.

Postupně přicházely zakázky, ve kterých nejde jen o jednu rodinu, ale o lidi, kteří prostor každodenně sdílejí.

Když mě město Nový Jičín v roce 2019 oslovilo s návrhem interiéru kanceláří radnice, nezačala jsem výběrem nábytku. Nejdříve jsem řešila, aby návštěvník po vstupu přirozeně pochopil, kam má jít a jak se v budově orientovat.

Ve stejném roce vzniklo také nové oddělení knihovny pro mládež v prostoru bývalé čajovny. O tři roky dříve jsme s Patricií Valentovou navrhly odpočinkovou zónu pro strojírenskou firmu v Ostravě. Lidé tam trávili většinu dne pod umělým osvětlením, proto jsme místo pro odpočinek otevřely směrem k velkým jižním oknům.

Dvě dětské herny — v hotelu Praha v Novém Jičíně a Čočka v Praze — mě naučily navrhovat pro ty, kteří si prostor dlouze neprohlížejí, ale okamžitě ho začnou používat.

Dnes vedu ateliér podobně, jako jsem kdysi stála s tátou na stavbě. Rozhodující je pro mě to, co člověk skutečně vidí, používá a čeho se každý den dotýká.

Od klientů potřebuji především otevřeně mluvit o tom, jak žijí, co potřebují a co má jejich místo umět. Tvar, materiály, technické řešení i čísla potom skládám tak, aby každému rozhodnutí rozuměli a mohli ho dělat společně se mnou.

Jsem autorizovaná architektka ČKA 04497 a ateliér COARCHITECTS vedu od roku 2013. Na tomto webu najdete výběr realizací a studií, které vznikaly od roku 2011 — od rodinných domů a rekonstrukcí přes interiéry až po veřejné a sdílené prostory.